sonetové věnce


Sonetové věncej.k.hrubý

sonetové věnce

olomouc     láska     čas

 

básnická sbírka jířího květoslava hrubého

doplněná fotografiemi terezy hrubé, vlasty hrubé a j.h.krokyna

 

 

 

 

 

jiří květoslav hrubý

chemik, andragog, básník.

narodil se 1.2. 1946 v pusté polomi u opavy, od roku 1951 bydlí a žije v olomouci.

je členem literárního klubu olomouc,

vydal 10 básnických sbírek ( např. monology souznění 2008, motýl v haiku 2011 …)

zúčastňuje se autorských čtení i hudebně poetických pořadů, jeho verše byly čteny v rozhlasových pořadech ,,zelené peří“, ,,zvědavý mikrofón“, ,,mikrofórum“.

ze zhudebněných básní skupina ,,my tři a …“ natočila a vydala v roce 2014 cd nokturno vzpomínek

 

 

AMO_Co umění umí, kaple sv. Barboryolomouc

i když stejná, jsi vždy jiná,

jako žena rozmařilá.

podáváš mi číši vína, ,,na mé zdraví, jsem tvá milá“.

parky tě pásem zdobí,

pěknou sukní květovanou.

modlidbou z dávné doby

tvá krása je požehnanou.

ač stojíš celá staletí,

pořád jsi pro mne mladá,

podléhám tvému objetí.

v uličkách ukrývám sny,

bez tebe pusté jsou dny,

srdce za tebou strádá.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAláska

vychází slunce k rozednění,

pro chvíle plné zázraků.

podléháš zase okouzlení,

mizí rej nočních přízraků.

naděje stoupá klenbou nebe,

zpívají ptáci hosana.

probouzím se vedle tebe,

snu báseň je dopsána.

třpyt rosy oči budí.

ač skrývá v sobě slunce žár,

její krása přece studí.

tvůj úsměv teplo dává.

ruka ke mně vztažená,

je nejkrásnější dar.

 

4časčas

čas není nekonečný,

jenom konec neznáme.

byl tu a zdá se věčný.

náš – zrnko je neznámé.

v něm lidský je osud,

život, co čas mu přál.

zní jeho píseň dosud,

čas ji ještě nedohrál.

život je střípkem poze,

nám,ale nadějí voní.

s ní podléháme touze

žít věčně bez konce,

však touhu tichounce

čas navěky zlomí.

Komentare jsou zakazany.